Mindfulness a herectví, performerství, dialogické jednání

Konference 10. a 11. 10. 2026, Místo konání: Katedra autorské tvorby a pedagogiky DAMU, Karlova 26, Praha.

Motto: „Nikoliv hledání ztraceného času: ustavičné pátrání po prchavé přítomnosti.“ (Věra Linhartová)

Sobota 10. 10. 2026

9.00  Uvítání, zahájení konference (učebna č. 312)

Martina Musilová, Marie Adamová, Zuzana Jurechová

9.30 – 11.00 Key workshop (učebna č. 312)

Jiří Čumpelík             

Tělo jako opora pozornosti: vývojová kineziologie, dech a jógová terapie v herecké praxi 

11.00 – 11.30 Pauza Káva a občerstvení

11.30 – 13.00 Workshopy I. 

Veronika Knytlová (učebna č. 312)

Zkušenost jako výzkumný nástroj: Rozvoj vtělené a vztahové všímavosti prostředky postmoderního tance

Boleslav Keprt (učebna č. 313)

Na prahu autentického výrazu: co stojí mezi impulzem a jednáním 

Mindfulness a moudrost nevědění 

13.00 – 14.00 Pauza Oběd

14.00 – 15.30 Key workshop (učebna č. 312)

Radim Kudělka Mindfulness – skrytá síla

15.30 – 15.45 Krátká pauza

15.45 – 16.45 Teoretický blok I. (učebna č. 312) – předsedá Z. Jurechová 

Marie Adamová Too Much Awareness: Paradox zvědomování v hereckém výkonu 

Vojtěch Skála Kde se rodí smysl práce pohybového umělce?  Júlia Rázusová Performance training

16.45 – 17.00 Pauza Káva a občerstvení

17.00 – 18.00 Teoretický blok II. (učebna č. 312) – předsedá M. Musilová 

Hana Malaníková Trapno jako cvičení v etice všímavosti  Irena Pulicarová Vnímavost a všímavost v pedagogice prof. Ivana Vyskočila aneb rozvíjení psychosomaticko-spirituální přítomnosti v pedagogické, kazatelské i osobní rovině 

Eva Slavíková Dialogické jednání jako dynamické usebrání

18.00               Závěr prvního dne Posezení u vína v kavárně Husovka

Neděle 11. 10. 2026

10.30 – 12.00 Workshopy II.

Václav Trojan (učebna č. 312)

Dialogické jednání optikou vipassany: všímavost jako cesta k autentickému performativnímu jednání 

Adam Mašura (učebna č. 313) Všímavost v akci – Relational Mindfulness Training (RMT) jako nástroj pro jevištní dialog a psychohygienu herce

Eva Blechová (učebna č. 407)

Laboratoř všímavého psaní: Experimentální zážitková dílna

12.00 – 13.30 Pauza Oběd

13.30 – 15.00 Key workshop (učebna č. 312)

Pavla Fendrichová Somatické zakotvení pocitu bezpečí pro performery: Interaktivní workshop s využitím polyvagálně informované mindfulness

15.00 – 15.30 Pauza Káva a občerstvení

15.30 – 16.45 Teoretický blok III. (učebna č. 312) – předsedá M. Adamová

Vít Zeman Vnímám jednaje, jednám vnímaje: pedagogický takt ve světle dialogického jednání

Zuzana Pártlová Hrající si divák

Jiří Šípek Umění jako práce s časovým polem vědomí Pauza, přerušení a integrace času v hudbě, herectví a zkušenosti vědomí

Dominika Grygarová Všímavost jako modulace prediktivního zpracování: Neurovědecký pohled na hereckou přítomnost

16.45 – 17.00 Krátká pauza

17.00 – 18.00 Panelová diskuse (učebna č. 312)

18.00   Závěr konference

Tento výstup vznikl na Akademii múzických umění v Praze v rámci Ústavu pro výzkum a studium autorského herectví DAMU podpořeného z prostředků Institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, kterou poskytlo MŠMT v roce 2026.

KEY WORKSHOPS

Jiří Čumpelík

Tělo jako opora pozornosti: vývojová kineziologie, dech a jógová terapie v herecké praxi

Mindfulness bývá spojována především s tréninkem pozornosti. Pro herce a další umělce, jejichž základním nástrojem je vlastní tělo, hlas a schopnost být přítomen, však nelze oddělit mysl od způsobu, jakým stojíme, dýcháme a pohybujeme se. Právě v tomto prostoru se setkávají principy vývojové kineziologie, fyzioterapie a tradiční jógy, které Jiří Čumpelík dlouhodobě rozvíjí ve své pedagogické a terapeutické praxi.

Workshop nabídne pohled na lidské tělo jako na dynamický a inteligentní systém, jehož kvalita fungování je založena na oporách, koordinaci pohybu, dechové mechanice a souhře svalových skupin. Účastníci se seznámí se základními principy vývojové kineziologie a jejich praktickým přesahem do práce s hlasem, pohybem a jevištní přítomností. Pozornost bude věnována tomu, jak vytvářet podmínky pro přirozený, ekonomický a svobodný projev bez zbytečného napětí.  Součástí workshopu budou praktická cvičení zaměřená na oporu těla, dech a vědomou organizaci pohybu. Nejde o nácvik konkrétní techniky, ale o objevování principů, které stojí za stabilitou, přirozeností a autentickou přítomností. Účastníci získají možnost zažít, jak může kvalitnější organizace těla podpořit nejen pohybový a hlasový projev, ale i schopnost plně vnímat, reagovat a tvořit v přítomném okamžiku.

PhDr. Jiří Čumpelík, Ph.D. je fyzioterapeut, pedagog, bývalý tanečník a dlouholetý učitel jógy. Jógu studoval v Indii v letech 1973-1975 a od konce 70. let se věnuje jejímu propojení s moderními poznatky fyzioterapie a vývojové kineziologie. Ve své odborné praxi se zaměřuje především na vztah držení těla, dechu a pohybu a jejich význam pro zdravé fungování člověka.  Od roku 1985 působí jako fyzioterapeut baletu Národního divadla. Dlouhodobě přednáší a vyučuje na vysokých školách v České republice i v zahraničí, mimo jiné na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde se podílí na vzdělávání učitelů jógy a jógové terapie. Ve své práci propojuje principy tradiční jógy, jógové terapie, fyzioterapie a vývojové kineziologie s cílem rozvíjet přirozenou organizaci pohybu, efektivní dýchání a vědomou práci s tělem.

Pavla Fendrichová

Somatické zakotvení pocitu bezpečí pro performery: Interaktivní workshop s využitím polyvagálně informované mindfulness   

Když vystupujeme před publikem, náš organismus vstupuje v ideálním případě do specifického smíšeného autonomního nervového stavu – tělo se snaží mobilizovat energii pro výkon a zároveň udržet pocit bezpečí, který je potřebný pro otevřený projev s minimem trémy a podporu naší kreativity. Porozumění, co se v tu chvíli děje v naší autonomní nervové soustavě, je klíčem k tomu, jak tento stav vědomě ovlivňovat a dokázat si ho v takových chvílích zprostředkovat.

Workshop vychází z polyvagální teorie a jejího praktického uplatnění, osobní zkušenosti v poli hlasové pedagogiky, sbormistrovské a pěvecké praxe lektorky. Účastníci se seznámí se základní mapou autonomního nervového systému – s tím, jak rozlišit stavy bezpečí, mobilizace a ochranného útlumu, a jak tyto stavy ovlivňují kvalitu hlasu, dech, naši trému, otevřenost těla i schopnost navazovat kontakt s jevištními partnery a publikem. Prakticky si vyzkoušíme konkrétní techniky práce s nervem vagem a tělesně ukotvenou mindfulness – dechová a hlasová cvičení, orientaci v prostoru, jemnou vagální stimulaci a techniky podporující neurocepci bezpečí. Jsou to nástroje, které mohou tělu pomoci rozpoznat, že se nachází v bezpečí a není nutné setrvávat v obranném režimu. Všechny techniky jsou dlouhodobě ověřené v mé vlastní pěvecké praxi a v práci se studenty zpěvu i s pěveckými sbory, kde slouží jako významná opora před i během koncertního výkonu i jako prevence hlasového a psychického vyčerpání. Cílem workshopu je nabídnout hercům konkrétní, tělesně zakotvený repertoár, díky němuž si dokáží samostatně vytvořit vnitřní pocit bezpečí i ve chvílích zvýšeného vypětí – a tím podpořit autentičtější, svobodnější a udržitelnější hlasový i herecký projev. Workshop je určen všem, kdo pracují s hlasem a tělem jako s nástrojem svého umění a chtějí prohloubit porozumění tomu, jak nervový systém ovlivňuje jejich výkon i pocit bezpečí na jevišti.

Mgr. Pavla Fendrichová je hlasová pedagožka, zpěvačka, sbormistryně vycházející z polyvagálně informovaného přístupu. Působí jako odborná asistentka na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde vyučuje hlasovou výchovu a zpěv. Zároveň přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Ve své dlouholeté pedagogické praxi spolupracovala s řadou vzdělávacích i divadelních institucí a zaměřuje se na rozvoj hlasu profesionálních umělců, pedagogů, studentů a jako sbormistryně i široké veřejnosti. Její současný odborný zájem se soustředí na celostní práci s hlasem jako prostředkem autentického sebevyjádření, jeho terapeutického přesahu a osobního rozvoje. Součástí její odborné činnosti je také spolupráce s Mehana Institutem, kde se věnuje využití zpěvu jako komplementární léčebné metody. Ve své práci propojuje vokální pedagogiku s poznatky z oblasti fyzioterapie, neurovědy a využívá koncept neurocepce bezpečí vycházející z polyvagální teorie.

Radim Kudělka

Mindfulness – skrytá síla

Sebezkušenostní workshop, který se zaměřuje na předání základních instrukcí k meditaci v sedě a meditaci v chůzi. Jedná se o uvedení do meditace všímavosti v linii zenového mistra Thich Nhat Hanha tradice Plum village. Důraz je kladen na praxi, která bude společně reflektovaná. Součástí workshopu je zpětná vazba facilitátora a doporučení pro aplikaci do osobního/profesního života účastníků. Workshop obsahuje tři základní elementy, které se budou vzájemně napájet a cyklicky opakovat. Teoretický úvod do meditace všímavosti: co to je všímavost, kulturně-duchovní kontext, dva aspekty meditace (zastavení a hluboké nahlížení), všímavost – soustředění – vhled; základní přínosy meditace všímavosti pro zdraví, vědomou komunikaci, v pedagogice a leadershipu; tři kvality pozornosti (otevřené uvědomování, selektivní pozornost, metakognice) a jejich praktické přínosy v osobním/profesním životě. Meditace v sedě: základní instrukce k meditaci v sedě (mentální a fyzický postoj, práce s dechem a pozorností); praxe meditace v sedě + reflexe prožitku a zpětná vazba. Meditace v chůzi: základní instrukce k meditaci v chůzi (mentální postoj bezcílnost, práce s dechem a pozorností); praxe meditace v chůzi + reflexe a zpětná vazba. V závěru workshopu účastníci obdrží odkaz na zdroje a doporučení pro uvedení meditace všímavosti do života. www.radimkudelka.cz

Ing. Radim Kudělka je absolvent Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity, kde se ve vedlejším studijním oboru specializoval jako komunikační expert. Své znalosti a dovednosti dále tříbil studiem u předních odborníků na komunikaci a emoční inteligenci u nás i ve světě: Respektovat a být respektován (Brno), Waldorfský seminář (Praha), studijní stáž na Michael Hall school (Anglie), „Služby bez hranic“ v MEC (Kanada), Five mindfulness training (Plum Village, Francie). V současné době prochází dvouletým výcvikem umění meditace všímavosti a budování komunit v rámci Order of interbeing (PlumVillage, Francie). Během posledních 20 let Radim realizoval desítky vzdělávacích projektů, školení a kurzů s využitím aplikace meditace všímavosti v oblasti rozvoje pozitivního klimatu organizací a emočně-sociálních kompetencí leaderů. V současnosti vede kurzy pro veřejnosti v Montessori institutu Mint v Brně a přednáší na Newton University v programech „Emočně inteligentní leadership“ a „Jazyk, řeč a myšlení“. 

WORKSHOPY (délka 90 minut)

Eva Blechová

Laboratoř všímavého psaní: Experimentální zážitková dílna

„Všímej si, čeho si všímáš.“ Allen Ginsberg

Co se stane, když k psaní nepřistupujeme primárně jako k tvorbě textu, ale jako k praxi všímavosti? Během zážitkového workshopu budeme důkladně, ale přitom s lehkostí zkoumat naše individuální reakce, postřehy a přístupy. V malé skupině se pomocí krátkých cvičení ponoříme do světa, kde panuje hravost, jedinečnost, nepředvídatelnost a absence hodnocení.

Podobně jako improvizující herec se i píšící člověk neustále pohybuje mezi ponořením do prožívání a jeho současným pozorováním. Psaní tak můžeme chápat jako praxi pozornosti – příležitost všímat si tělových impulsů, smyslových vjemů, vznikajících obrazů, vnitřních hlasů i proměn vědomí a zároveň jim dávat tvar prostřednictvím jazyka. Workshop se opírá o práce Roba Walkera v knize Umění všímat si (Art of Noticing), propojení meditace a psaní u Natalie Goldbergové a o praxi Alexandrie Peary, která ukazuje, jak všímavost může navracet psaní k přímé zkušenosti a zvídavosti. Účastníci nepotřebují žádné předchozí zkušenosti ani s psaním, ani s všímavosti. S sebou stačí vzít papír a tužku.

Eva Blechová absolvovala doktorské studium na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU v roce 2015. V roce 2023 vydala v nakladatelství Brkola knihu Divoké nápady v bezpečném prostředí na téma rozvoje týmové a individuální tvořivosti. Je autorkou rozhlasových her a dokumentů oceněných mimo jiné na BBC Audio Drama Awards, Grand Prix Nova, Prix Bohemia Radio a Prix Marulić. Věnuje se také vedení rozvojových workshopů pro manažery v ČR i v zahraničí. Více na www.evablechova.com. 

Boleslav Keprt

Na prahu autentického výrazu: co stojí mezi impulzem a jednáním

Mindfulness a moudrost nevědění

Mnohdy panuje představa, že cílem mindfulness je především zklidnění mysli, odstranění rušivých myšlenek. Zklidnění často přichází, ale není to to nejdůležitější, co všímavost s ohledem na autenticitu nabízí. V tichu, které vzniká, se začnou ozývat impulzy a tendence dosud přehlušené hlukem každodenního provozu mysli: jemné tělesné impulzy, fragmenty vnitřních obrazů nebo zvuků, náznaky emocí. Mindfulness nás učí si jich nehodnotícím způsobem všimnout.

Workshop vychází z autorovy dlouholeté praxe mindfulness, psychoterapie a výuky dialogického jednání na DAMU a nabízí prostor pro zkoumání těchto spontánně se rodících impulsů. Přístup procesově orientované psychologie nás učí těmto vznikajícím impulsům nepřekážet a důvěřovat, že i ty na první pohled nejasné impulsy, když je necháme rozvinout do výrazu, nám mohou přinášet smysl. To, co se zpočátku jeví jako nejasný pocit nebo drobný pohyb, se může stát zárodkem překvapivého a autentického jednání. Jenže mezi impulzem a jeho vyjádřením někdy číhá vnitřní kritik – negativní hlas, který hodnotí dřív, než jednání vznikne, a který se ozývá nejhlasitěji právě ve chvíli, kdy se něco tvůrčího chce zrodit. Většina přístupů usiluje o jeho ztišení nebo odstranění. Workshop nabízí jinou cestu: zvídavý, nehodnotící kontakt s tím, co nás ruší. Workshop nabídne možnost zkoumat, jak se z postoje nevědění může začít rodit autentické jednání, které není formováno konceptuálním myšlením. Vnitřní kritik zde nebude chápán jako nepřítel, ale jako jeden z hlasů, který se někdy dokonce může stát spojencem tvůrčího procesu. Cílem je podpořit citlivější vnímání vlastního tvůrčího procesu a otevřít prostor pro jednání, které vychází z přítomnosti, nikoli z předem připravené odpovědi.

Boleslav Keprt absolvoval doktorské studium na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Působí jako externí pedagog na DAMU, kde se věnuje výuce dialogického jednání. Ve své praxi syntetizuje více než třicetiletou zkušenost s buddhistickou meditací s principy procesově orientované psychologie a terapie všímavostí. Od roku 2016 vede kurzy mindfulness a je autorem knihy Dialogy s vnitřním kritikem. Bohaté zkušenosti z psychoterapeutické praxe, krizové intervence a lektorské zkušenosti mu umožňují vytvářet bezpečný prostor pro procesy sebepoznávání. 

Veronika Knytlová

Zkušenost jako výzkumný nástroj: Rozvoj vtělené a vztahové všímavosti prostředky postmoderního tance

Jak může zkušenost fungovat jako výzkumný nástroj? Tento příspěvek vychází z přesvědčení, že zkušenost nemusí sloužit jako ilustrace teorie, ale může představovat legitimní výchozí bod odborné reflexe a uměleckého výzkumu. Propojuje participativní laboratoř s následnou teoretickou reflexí rozvoje všímavosti prostřednictvím postmoderního tance, somatických přístupů a taneční improvizace. Vychází z předpokladu, že pozornost není pouze kognitivní funkcí mysli, ale dynamickým procesem vznikajícím v interakci těla, prostředí a druhých lidí. Je nástrojem pro tvorbu a hru.

První část setkání tvoří zkrácená verze autorské Dílny všímavosti, která vznikla jako součást umělecko-výzkumné části disertační práce Komplexní tělo a rozvoj všímavosti v současném tanci. Prostřednictvím pohybu, zvuku, imaginace a vědomého vnímání vlastního těla a prostoru nabídne účastníkům přímou zkušenost s tím, jak může být pozornost rozvíjena nejen introspekcí, ale také vztahem k okolnímu prostředí a druhým lidem. Na tuto zkušenost naváže teoretická část příspěvku, která zasadí principy Dílny všímavosti do kontextu americké taneční postmoderny 60. let, rozvoje současné praxe okamžité kompozice a také somatických přístupů k tělu. Pozornost bude věnována chápání improvizace jako autonomní tvůrčí disciplíně založené na společném komponování v reálném čase. V tomto pojetí se všímavost stává základní profesní kompetencí tanečníka: schopností citlivě vnímat vlastní tělo, prostor, jednání druhých lidí i proměnlivé vztahy mezi nimi a tvořivě na ně reagovat. Příspěvek představí filozofii metody Passing Through Davida Zambrana, která s těmito principy pracuje. Nabídne pohled na všímavost jako vtělenou, vztahovou a tvůrčí praxi, v níž se poznávání odehrává prostřednictvím pohybu, sdílené pozornosti a společného jednání.

Veronika Knytlová je tanečnice, choreografka, pohybová pedagožka a doktorandka Katedry nonverbálního divadla HAMU. Ve svém uměleckém výzkumu se zabývá rozvojem vtělené a vztahové všímavosti prostřednictvím postmoderní taneční tradice, somatických přístupů a taneční improvizace. Ve své disertační práci Komplexní tělo a rozvoj všímavosti v současném tanci propojuje uměleckou praxi s teoretickou reflexí a zkoumá možnosti tělesného poznávání v kontextu současného performativního umění. 

Od roku 2015 pedagogicky působí na Katedře nonverbálního divadla HAMU, vyučuje také na ZŠ Londýnská a vede vlastní vzdělávací a pohybové projekty pod hlavičkou spolku Mind Move, který založila v roce 2019. Je spoluzakladatelkou taneční skupiny VerTeDance, oceněné řadou domácích i mezinárodních cen. Je autorkou odborných studií věnovaných tvůrčímu a pedagogickému odkazu Davida Zambrana, publikovaných v recenzovaném časopise Živá hudba, mimo jiné Intuitivně tvořivý přístup Davida Zambrana v taneční tvorbě a pedagogice a Myslet v pohybu – pohyb v mysli. Ve své současné výzkumné práci se zaměřuje na vztah zkušenosti, pohybu a poznávání v oblasti uměleckého výzkumu. 

Adam Mašura

Všímavost v akci – Relational Mindfulness Training (RMT) jako nástroj pro jevištní dialog a psychohygienu herce

Tento praktický workshop se zaměřuje na integraci technik všímavosti (mindfulness) do pre-performativní fáze herecké průpravy a zkoumá jejich přesah do každodenního života i psychohygieny umělce. Vychází z probíhajícího uměleckého výzkumu na Divadelní fakultě JAMU, který se postupně rozvinul od systematického rozvoje individuální pozornosti studentů k nahlížení všímavosti jako komplexního nástroje reagujícího na mnohovrstevnaté lidské i profesní potřeby herců.

Hlavní osou setkání je představení a přímá zkušenost s programem RMT (Relational

Mindfulness Training). Na rozdíl od izolované, čistě individuální meditační praxe rozvíjí tento přístup všímavost přímo v interakci, živém kontaktu a meziprostoru s druhými lidmi. Tím se stává ideálním a vysoce efektivním nástrojem pro kultivaci partnerské souhry, posílení intuice, hlubší vnímání embodimentu a rozvoj autentického jednání. Účastníci získají jedinečnou možnost získat informace o kontextualizaci principů RMT v živé herecké praxi, kterou autor sám aktivně využívá ve svých tvůrčích projektech. Navržený formát představuje hybridní model: organicky propojuje praktickou část a přímou zkušenost s následnou diskusí a možným teoretickým ukotvením. Cílem je otevřít sdílený prostor pro debatu, která z této společné praxe přirozeně vyplyne. Workshop nabízí konkrétní podněty pro rozvoj vědomé přítomnosti, jež otevírá nové možnosti vyjádření bytí na scéně i mimo ni. Lekce je otevřená performerům, pedagogům, akademikům a všem divadelním profesionálům, kteří chtějí zkoumat hranice (ne)vědomí a autentického vyjádření v kreativním procesu.

Adam Mašura je divadelní a filmový herec, performer a pedagog působící na Divadelní fakultě JAMU v Brně, kde momentálně realizuje své doktorské studium. Ve svém uměleckém výzkumu se zaměřuje na aplikaci technik všímavosti v hereckém tréninku a na propojení principů vědomé přítomnosti v komunikaci a ve vztazích. Na fakultě vyučuje všímavost a pohybové disciplíny. Jako aktivní tvůrce působí napříč platformami – od kamenných divadel po nezávislé projekty, alternativní scénu a fyzické divadlo. Vedle herectví se věnuje pohybové spolupráci, choreografii a příležitostně skládá scénickou hudbu. Je certifikovaným lektorem programu RMT (Relational Mindfulness Training). 

Václav Trojan

Dialogické jednání optikou vipassany: všímavost jako cesta k autentickému performativnímu jednání

Workshop vychází z mého textu Dialogické jednání optikou vipassany, v němž porovnávám principy dialogického jednání s vnitřním partnerem s buddhistickými meditacemi theravadové tradice. Zaměřuje se na vztah mezi všímavostí, tělovým uvědomováním, dialogičností, spontaneitou a autorským jednáním. Formát workshopu kombinuje krátký úvodní teoretický vstup s praktickou laboratoří, ve které si účastníci prostřednictvím jednoduchých cvičení vyzkoušejí možnosti propojení mindfulness a dialogického jednání. Součástí bude reflexe zkušenosti a společná diskuse.

Václav Trojan se dlouhodobě zabývá průsečíky performativní praxe, autorství, psychosomatických disciplín a kontemplativních metod. Jeho výzkum se zaměřuje na vztahy mezi dialogickým jednáním s vnitřním partnerem a různými přístupy zaměřenými na rozvoj vědomé přítomnosti, kreativity a autentického jednání. Mezi jeho hlavní inspirační zdroje patří živé tradice komunit v Asii, zejména na Bali, Jávě, v Myanmaru, Nepálu a Indii. Je autorem disertační práce Dialogické jednání optikou vipassany, ve které analyzuje společné principy buddhistických meditací a dialogického jednání a zkoumá, jak mohou mindfulness a další kontemplativní a filozofické přístupy obohatit pedagogiku herectví, performerství a širší oblasti osobního i profesního rozvoje. Vedle teoretického výzkumu se věnuje také vedení workshopů a experimentálních laboratoří zaměřených na přímou zkušenost.

KONFERENČNÍ PŘÍSPĚVKY

Marie Adamová

Too Much Awareness: Paradox zvědomování v hereckém výkonu

Příspěvek se zaměřuje na roli vědomí a zvědomování (awareness) v herecké a performativní praxi, konkrétně na situace, v nichž může být běžně předpokládaný pozitivní vliv zvědomování paradoxně kontraproduktivní. V mnoha přístupech k hereckému tréninku je awareness považována za klíčovou kompetenci podporující přítomnost, citlivost, seberegulaci a kvalitu jednání na scéně. Zkušenosti performerů i reflexe pedagogické praxe však ukazují, že zvýšená míra sebeuvědomování může vést ke zpomalení jednání, narušení spontánnosti, ztrátě plynulosti projevu nebo k pocitu jeho mechanického vykonávání. Příspěvek proto vychází z otázky: Za jakých okolností může zvědomování (awareness) v performativním jednání působit negativně?

Na základě vybraných konceptů fenomenologie a kognitivních přístupů k performanci – zejména rozlišení mezi pre-reflektivním a reflektivním vědomím (Husserl, 1931; Zahavi, 1999; Gallagher, 2005) a vztahem mezi body schema a body image (Gallagher, 2005) – interpretuji tyto situace nikoli jako selhání performera, ale jako narušení dynamické rovnováhy mezi různými rovinami vědomí, pozornosti a tělesného jednání. Vycházím přitom z chápání herectví jako dynamického systému (Lutterbie, 2011; Port & van Gelder, 1995), v němž awareness nefunguje jako centrální řídicí mechanismus, ale jako jedna z proměnných podílejících se na organizaci performativního jednání. Navrhuji proto uvažovat o awareness nikoli jako o lineárně stupňovatelné schopnosti, kde více zvědomování automaticky znamená lepší výkon, ale jako o procesu dynamického ladění. Zatímco některé konfigurace zvědomování mohou podporovat efektivní jednání, adaptabilitu a kreativitu, jiné mohou vést k destabilizaci výkonu a narušení jeho plynulého průběhu.

BcA. et MgA. Marie Adamová, Ph.D. je výzkumnice v oblasti kognitivní divadelní vědy a působí na Katedře teorie a kritiky DAMU v Praze. Je členkou výzkumného týmu Ústavu pro výzkum a studium autorského herectví, kde se věnuje výzkumu herectví, kognitivní teatrologie, kognitivní vědy, vývojové kineziologie, somatických disciplín a tance. Ve své práci zkoumá souvislosti mezi tělesností, percepcí, pohybem a performativním jednáním. Od roku 2000 aktivně působí jako tanečnice a choreografka a dlouhodobě propojuje uměleckou praxi s akademickým výzkumem. Její odborný zájem se soustředí na mezioborové přístupy spojující poznatky humanitních, uměleckých a kognitivních věd. 

Dominika Grygarová

Všímavost jako modulace prediktivního zpracování: Neurovědecký pohled na hereckou přítomnost

Všímavost (mindfulness) se v současné pedagogice herectví stále častěji objevuje jako předpoklad autentické přítomnosti, otevřenosti vůči partnerovi a schopnosti reagovat na nečekané podněty. Zůstává však otázkou, jak lze tuto specifickou kvalitu hereckého jednání uchopit z perspektivy současné kognitivní neurovědy. Příspěvek představí teoretický rámec založený na teorii „embodied predictive processing“, spojující teorii prediktivního zpracování s tradicí vtělené kognice. Podle ní mozek nezpracovává informace ze světa pasivně, ale průběžně vytváří a aktualizuje modely reality na základě interakce mezi předpoklady a přicházejícími senzorickými informacemi. V této perspektivě lze hereckou tvorbu chápat jako aktivní konstrukci imaginárního světa, zatímco hereckou přítomnost jako schopnost udržovat tento svět v dynamické rovnováze s aktuálně probíhající zkušeností. Příliš rigidní očekávání mohou vést ke stereotypnímu jednání a ztrátě kontaktu se situací, zatímco všímavost lze chápat jako proces, který moduluje váhu předpokladů a zvyšuje citlivost vůči nově přicházejícím podnětům. Jde tedy o kultivaci otevřenosti vůči průběžné korekci vlastních interpretací. Příspěvek navrhuje chápat hereckou přítomnost jako projev flexibilní koordinace mezi imaginací a vnímáním, mezi predikcí a překvapením. V závěru bude diskutována možnost interpretovat dialogické jednání jako specifickou formu tréninku citlivosti vůči predikční chybě a tolerance nejistoty. Cílem příspěvku je otevřít dialog mezi fenomenologií herectví, psychologií a současnými neurovědami a nabídnout nový konceptuální rámec pro porozumění vztahu mezi všímavostí a hereckou praxí.

Mgr. Dominika Grygarová, Ph.D., pracuje jako výzkumnice v Centru pokročilých studií mozku a vědomí v Národním ústavu duševního zdraví. Ve své disertační práci se zabývala propojením výzkumu subjektivního prožitku umění s metodami neurověd a neurofenomenologie. V NUDZ se věnuje především kognitivním neurovědám umění a médií se zaměřením na metodu eye trackingu a neurozobrazování. Je spoluzakladatelkou platformy Institut prevence uměním, která propojuje NUDZ s uměleckými a kulturními institucemi, a bude systematicky rozvíjet a implementovat model prevence duševního zdraví prostřednictvím kulturních a uměleckých aktivit.

Hanka Malaníková

Trapno jako cvičení v etice všímavosti

Ve svém příspěvku analyzuji proces hledání klaunské postavy v žánru moderní lecoqovské klaunérie a zaměřuji se na fenomén trapnosti, který zrod „vnitřního idiota” provází. Kladu si otázku, jak objevování klaunského charakteru souvisí s kultivací vědomé pozornosti a laskavosti k sobě i druhým (tedy s etickým rozměrem mindfulness). Zajímá mě, proč jsou klaunské kurzy pro veřejnost tak atraktivní. Čím přitahují ty, kteří nemají primárně umělecké ambice? Proč chtějí procházet intenzivním, psychicky i fyzicky náročným tréninkem, který znamená vystoupení z komfortní zóny často daleko za hranici toho, co býváme běžně ochotni zažívat před druhými? Vycházím přitom jak z vlastní dlouholeté praxe coby účastnice i pedagožky klaunských seminářů, tak z reflexí skupiny osmnácti účastnic a účastníků klaunské dílny na Letní škole Živé pedagogiky v červenci 2026. 

Všímám si toho, že většina pedagogů klauningu vytváří na své žáky cílený tlak, vyzývá je k plnění nesplnitelných úkolů, pracuje s autoritativní hierarchií a využívá metodu „hodný a zlý policajt” (nebo v klasické cirkusové verzi Bílý klaun a August). Cílem je dostat člověka co nejdříve do stavu, ve kterém přestane mít situaci pod kontrolu, přestane zápasit o svou důstojnost, tj. přijme sám sebe coby trapného a chybujícího. Namísto kritického sebehodnocení, které by mohlo vést k pocitu studu, je člověk vyzván, aby byl k dispozici publiku (Lecoqova disponibilité). Aby si dovolil naplno existovat a být přitom viděn, nechal diváky, aby se mu smáli a zároveň tím uvolnili své vlastní obavy z nedokonalosti, svůj vlastní tlak na bezchybnost. Aby se tak skrze něho (a s ním) zasmáli sami sobě. Což je akt navýsost velkorysý a etický. Chápeme-li trapno jako zápas o lidskou důstojnost (Hořínek), co získáme, když ten zápas cíleně prohrajeme? Co zažívá na úrovni těla a mysli ten, kdo se trapnu záměrně vystavuje? Jak s trapností pracovat tak, aby nás vynesla do stavu (klaunské) hry? Ve svém příspěvku hledám primárně praktické odpovědi, směřující zpět k pedagogice klauningu a práci s lidmi: předpokladem zrodu klauna totiž není dokonalost, ale laskavá přísnost, kterou si dovolíme – nejprve od druhých, a nakonec sami k sobě. 

Mga. Hana Malaníková, Ph.D. je pedagožka, herečka, moderátorka, zdravotní klaunka. Mezi lety 2021-2025 vedoucí katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Pedagogický i tvůrčí zájem soustředí k pedagogice autorského herectví a klauningu (publikace Na rampě mezi divadlem a nedivadlem, In: Mezi jevištěm a hledištěm. Divadlo utlačovaných z perspektivy jokera, Nakladatelství Karolinum, Praha 2023; Herecká propedeutika mezi autorstvím a herectvím, Jan Hančil & Hana Malaníková, Brkola 2016;  Autenticita ve světě médií. Televizní příběh, Brkola 2014; Tvář, která mě nadchne, In: Osobnostní herectví – učitelství, Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2010). Má čtrnáctiletou praxi s klaunováním na jevišti i v nemocnicích (pod hlavičkou organizace Zdravotní klaun a Red Noses International). Působí coby pedagožka klauningu na katedře nonverbálního divadla HAMU a lektoruje také kurzy pořádané organizací Zdravotní klaun pro mediky, studenty na zdravotních školách, lékaře a sestry anebo Ateliérem živé pedagogiky pro veřejnost. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem.  

Zuzana Pártlová

Hrající si divák

Praxe Dialogického jednání jako dynamické sebe-uvědomování a sebereflexe v proudu improvizované samohry. Nebo také hra „hrajícího diváka“. Co vše umožňuje a přináší „tekutá“ všímavost k sobě a k prostředí? Posílením pozice „svědka“ oproti jednosměrného aktéra se mění perspektiva a kvalita performativního jednání. Primární není výsledek a výkon, ale proces a vztah. 

Všímavá pozornost k sobě v interakci s vnitřními a vnějšími jevy je základem pro vytváření po-vědomí o sobě a vztahu k sobě a k prostředí. Je tedy nejen výživou tvorby ale i sebe-uvědomění a širšího smyslu pro partnerství. Dynamická sebereflexe není jen mentální operací. Sokratovské „poznej sám sebe“ je zde realizováno na úrovni těla, hlasu a mysli – tří hlavních komponent celostně komunikující osobnosti a tří bran do krajiny člověka. Vztah sebe jako aktéra, diváka spoluhráče a diváka komentátora nás „unáší“ za hranice jáství do světa rovnocenných subjektů „já“ a „ty“. Implikuje směřování ke společenství, k pojmu „my“, který však prakticky uchopujeme na úrovni nás samotných. Opouštíme představu monolitického a monologického „já“ a připouštíme k sobě pluralitu lidských projevů a zkušeností. Hra se stává jistým druhem „odvykací kúry“. Na úrovni herecké, performativní se jedná o odvykání automatismům, stereotypním a konvenčním výrazům v pohybu a hlasu směrem k čerstvější, spontánnější tvorbě. Podobně lze mluvit o detoxikaci na úrovni osobnostní: od zažitého, často nelaskavého a přehnaně kritického sebepojetí k otevřenějšímu a více přijímajícímu pohledu sám na sebe (a potažmo druhé). Hra tak může být léčivá. Ne záměrně, ale jako důsledek procesu sebeuvědomování, jež provází bezprostřední dramatické jednání. Nehodnotící perspektiva vnitřního (i vnějšího) přejícího diváka má transformativní charakter. Umožňuje přesah performativního setkání se sebou do oblasti sebe-výchovy, auto-terapie i spirituality.

Mgr. Zuzana Pártlová, Ph.D. 

Vystudovala anglický a německý jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK v Praze. Věnovala se mezikulturnímu vzdělávání a učení cizích jazyků a češtiny pro cizince. Setkání s Dialogickým jednáním ji fatálně přesměrovalo na Katedru Autorské tvorby a pedagogiky, DAMU v Praze. V letech 2010-2012 zde absolvovala program Kreativní pedagogika–pedagogická kondice a následně doktorské studium. Od roku 

2014 je externím pedagogem KATaP jako asistentka Dialogického jednání, Od roku 2017 spolukoordinuje a působí v programu CŽV Kreativní pedagogika. Příležitostně překládá a tlumočí z angličtiny. 

Irena Pulicarová

Vnímavost a všímavost v pedagogice prof. Ivana Vyskočila aneb rozvíjení psychosomaticko-spirituální přítomnosti v pedagogické, kazatelské i osobní rovině 

Ivan Vyskočil kladl ve své pedagogice důraz na zkušenost se sebou samým, se svým tělem, hlasem, se svými stereotypy; vyzýval k tomu „všimnout si“, učit se být se sebou v kontaktu, v dialogu. Inspiroval také k objevování vlastní polarity (a v té souvislosti k objevování „vzrušení z existence“, jak někdy definoval talent). V duchovním životě, jak jej v křesťanském kontextu poznávám, bývá řeč rovněž o přijetí a zároveň o smiřování protikladů. V psychosomatických disciplínách jde, nakolik jsem porozuměla Vyskočilovu pojetí, o její vědomé uchopení a přijetí, o objevení její komplementárnosti. O to učit se žít v této polaritě, v této paradoxnosti. Uvádět tyto protiklady do vzájemného vztahu a nebát se s nimi pracovat – tvořivě je rozvíjet. A v této šíři se pak pokoušet vnímat sebe i druhé. Jak toto žít v pedagogické a kazatelské praxi? A jak to rozvíjet v nejosobnější rovině – mezi svými nejbližšími, kde zůstávat ve vědomé přítomnosti je mnohdy nejtěžší? Jak, se zkušeností psychosomaticky zaměřené pedagogiky Ivana Vyskočila, posilovat svou vnímavost a udržovat lidskost v přehlceném světě?

Mgr. Irena Pulicarová, Ph.D. studovala divadelní vědu na FFUK a poté herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku na DAMU u prof. Ivana Vyskočila (1929–2023), spisovatele, divadelníka a psychologa, spoluzakladatele Divadla Na zábradlí. Ve své disertační práci, nazvané K naplněnému sdělení, analyzovala promluvy několika současných českých kazatelů z psychosomatického hlediska, především se zabývala sdělností a věrohodností jejich hlasového a řečového projevu. Nyní pracuje jako redaktorka a moderátorka nekomerční televize Noe, kde připravuje několik živě vysílaných publicistických pořadů (mj. Dům ze skla a K jádru věci). Moderuje i koncerty a jiné kulturní, společenské či duchovní události. Vyučuje také řečovému jednání a přednesu na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU a vede též kurzy čtení a aktivní řeči, zvláště ve spolupráci s Ateliérem živé pedagogiky. Zabývá se i školením chrámových lektorů. 

Júlia Rázusová

Performance training

Vieme hercov/herečky funkčne pripraviť na alternatívne inscenačné postupy, resp. prieniky činoherných a performatívnych prístupov v inštitúciách? Akým spôsobom? Vychádzam ako aktívna režisérka z predpokladu, že v rámci režijného konceptu a vedenia skúšobného procesu dokážem funkčne pretaviť performatívne prístupy a princípy techník fyzického divadla a konkretizovať ich v tvorbe v podobe komunikácie s hercami  bez dôrazu na špecifikovanie jednotlivých metód a techník. V doteraz nastavenom systéme formálneho/neformálneho vzdelávania funguje model priameho adresovania workshopov a hereckých metód práve hercom, kde vzniká hypotéza problematického využitia pri konkrétnych inscenačných procesoch v praxi a divadelnej tvorbe. Práve režiséri a režisérky však dokážu funkčne a efektívne pracovať s nástrojmi hereckej tvorby a včleniť ich do jednotlivých tvorivých fáz inscenačných procesov.

Zameriavam sa predovšetkým na priestor medzi textovou predlohou a fyzickým konaním, na dynamické premeny v potrebách súčasnej réžie zaznamenávajúcej posun interpretačného potenciálu do otvoreného autorskeho performatívneho a autorsky aktívneho modelu herectva. V rámci príspevku predstavím autorskú koncepciu performance training, ktorý hľadá redefiníciu vzťahu herca – performera zameranú na pohybovú architektúru, pretavenie vnútorných impulzov do fyzického konania, prekonávanie zaužívaných návykov, prácu s dynamickým rámcom a expresiou. Performance training zachytáva princípy fungovania efektívnych cvičení, ktoré uľahčia hercovi prácu s fyzickým konaním. Zahŕňa potrebu formovať nervové dráhy pre spôsobilosť konať protichodne, metódu prepájania hemisfér pre rozšírenie možností ovládania paralelných akcií. Vychádzam z divadelných techník zameriavajúcich sa na dialóg fyzického konania a textu (PEM, alba emoting, Rudolf Laban, Jerzy Grotowski, Wlodzimriez Staniewski, a pod.).

Júlia Rázusová je divadelná režisérka, ktorá pôsobí na nezávislej scéne ako aj v zriaďovaných divadlách na Slovensku a v Českej republike. Je absolventkou v odbore réžia na DF VŠMU v Bratislave a FF Prešovskej univerzity, momentálne doktorandkou na KTK DAMU v Prahe zaoberajúca sa vzťahom fyzického konania a textu. V rámci štúdia na VŠMU absolvovala študijný pobyt na Rose Bruford College v Londýne. Jej režijný rukopis vykazuje znaky fyzického a experimentálneho divadla. Prináša výrazne osobitý prístup, v ktorom dominuje jasne formulovaný autorský názor. V rokoch 2013–2020 pôsobila ako umelecká šéfka Prešovského národného divadla. V roku 2020 spoluzaložila divadelné zoskupenie Slzy Janka Borodáča, ktoré sa popri experimentálnej tvorbe venuje skúmaniu divadelných techník a metód. Jej diela sú uvádzané v slovenských a českých divadlách ako aj na medzinárodných festivaloch (Česká republika, Poľsko, Litva, Francúzsko, Turecko, Fínsko, Portugalsko a pod.). Získala a bola nominovaná na viaceré medzinárodné i domáce ocenenia. Je trojnásobnou laureátkou ocenenia DOSKY za najlepšiu réžiu. V roku 2018 za inscenáciu Znovuzjednotenie Kóreí (Štátne divadlo Košice), v roku 2019 za inscenáciu Moral Insanity (Prešovské národné divadlo), ktorá svojim tvorcom vyniesla víťazstvo hneď v piatich kategóriách cien DOSKY aj Grand Prix festivalu Nová dráma/New drama, v roku 2022 – Grand Prix, International Festival of Mono-Performances “Atspindys”. Posledné oceňované dielo Outcast získalo DOSKY za inscenáciu roka, ako aj réžiu za rok 2025. Žije v Prešove, je mamou troch detí.

Vojtěch Skála

Kde se rodí smysl práce pohybového umělce?

Jak utvářejí a vnímají smysl své práce pohyboví umělci? Pohyboví performeři pracují s tělem, přítomností, únavou, rizikem zranění, publikem i nejistotami oboru. Výsledek jejich práce často nemá podobu trvalého objektu, ale vzniká v konkrétním čase, prostoru a vztahu. Právě tato pomíjivost a tělesná povaha performance otevírá otázku, kde se v takové práci bere smysl a jaká je jeho esence.

Příspěvek vychází z kvalitativního výzkumu založeném na hloubkových rozhovorech s profesionálními pohybovými umělci z oblasti současného tance, fyzického divadla, nového cirkusu a dalších pohybových forem. V úvodní části příspěvku bude představeno, kdo je pohybový umělec, proč byla zvolena právě tato skupina, jak výzkum probíhal a proč smysl v práci nelze redukovat pouze na výsledek výkonu, úspěch nebo obživu. Cílem bylo přiblížit samotnou esenci zkušenosti, tedy to, co se nachází pod „povrchem“ běžných nálepek. Hlavní část příspěvku bude věnována výsledným tématům analýzy. Ukázáno bude, proč tato zjištění souvisejí s tématy všímavosti, tělovosti a přechodu mezi vnitřním uvědoměním a vnějším tvarem a co si z nich můžeme odnést do vlastní pracovní praxe, abychom podpořili její smysluplnost.

Vojtěch Skála vystudoval bakalářský program Psychologie s rozšířením o speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se individuálnímu koučinku, facilitaci skupinových aktivit a rozvoji komunitní iniciativy, která propojuje pobyt v přírodě, dialog a osobní reflexi. Dlouhodobě se zajímá o smysl, vztahy, pohyb, vlivu prostředí na duševní zdraví a způsoby, jak tyto oblasti využívat k podpoře osobní i společenské duševní pohody.

Eva Slavíková

Dialogické jednání jako dynamické usebrání

Dialogické jednání bývá dnes dáváno do souvislosti s různými filosofickými, psychologickými a pedagogickými přístupy, mimo jiné také s mindfulness. Příspěvek se proto vrací k původním textům a formulacím Ivana Vyskočila a zkoumá, jaké pojetí usebrání, přítomnosti a sebeuvědomování z nich vyplývá. Na základě analýzy vybraných pramenů bude dialogické jednání představeno jako forma dynamického usebrání – nikoli jako stažení do sebe či zklidnění, ale jako zvýšená otevřenost a citlivost k tomu, co se právě odehrává v člověku, mezi lidmi a v situaci. Dialogické jednání probíhá de facto jako laboratorní experiment ve specificky vymezeném herním poli. Tyto podmínky mohou být zpočátku vnímány jako omezující, frustrující. Po jisté době pravidelného zkoušení dochází k jejich zvnitřnění, které umožňuje svobodný pohyb, potkání v takto vymezeném prostoru. Dialogické jednání má výzvový existenciální charakter. Vyzývá k soustředění v přítomnosti druhých, pracuje se vztahem k nim, sama k sobě, s přijetím situace. Výzvou by nemělo být vědomé zaměření, vhodnější je podle mě spíše fenomenologický pojem negativní pozornost. Pracujeme s tím, co k nám přichází, jsme tomu otevřeni. Na druhou stranu do situace vstupujeme aktivně, s plným výrazem, jsme plně tělově zapojeni, dáváme do vztahu, pojmenováváme. Dovídáme se cestou. Hledáme. Ohledáváme cestou nabízejících se otázek a vynořujících se odpovědí. Jsme v aktivním dialogu.

MUDr. Eva Slavíková (1955). Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, Dramatický obor Lidové konzervatoře u Ivana Vyskočila (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka), funkční specializaci z psychoterapie (psychoanalýza, holistická psychoterapie, rogersovský výcvik) a pětileté studium psychologie na FF UP v Olomouci. Toho času působí jako odborná asistentka na KATaP DAMU v českém i anglickém programu (dialogické jednání s vnitřním partnerem, filiace autorského herectví (DJ) a moderních psychoterapeutických směrů, seminář psychologie). Je autorkou monografie Možnosti hry.

Jiří Šípek

Umění jako práce s časovým polem vědomí

Pauza, přerušení a integrace času v hudbě, herectví a zkušenosti vědomí

Přednáška vychází z předpokladu, že vědomí není lineární proud okamžiků, ale dynamické časové pole, ve kterém se prolínají aktuální vjem, doznívání minulého (retence) a očekávání budoucího (protence). Umění lze chápat jako specifickou práci s tímto polem — jako organizaci pauz, přerušení, rytmu a časové integrace.

Na příkladech z hudby klasicismu, hereckého jednání a zkušenosti pozornosti bude ukázáno, že pauza není prázdno, ale místo reorganizace vědomí. Mikro-přerušení, doznívání a napětí očekávání umožňují vznik širších významových celků a proměňují prožívání času. Umělecké dílo tak nevytváří pouze estetický objekt, ale zároveň kultivuje schopnost udržet rozšířené časové pole vědomí bez jeho kolapsu do izolovaného okamžiku. Přednáška propojuje fenomenologické pojetí času (Husserl), psychologii umění, zkušenosti herecké praxe a současné neurokognitivní úvahy (např. Georg Northoff). Zvláštní pozornost bude věnována vztahu mezi rytmem, distancí a distribuovanou pozorností v umělecké zkušenosti i v každodenním vědomí.

Prof. PhDr. Jiří Šípek, CSc., Ph.D., klinický psycholog, psychoterapeut, psycholog umění. Studoval psychologii na FFUK. Dlouhodobě pracovat v Psychologickém ústavu AV, Psychiatrickém centru Praha, na klinice ESET a na katedře psychologie FF UK. Doktorské studium absolvoval u prof. Jaroslava Vostrého se zaměřením na psychologické souvislosti scénického umění. Podílel se na výuce DAMU, se kterou současně spolupracuje externě jako školitel, konzultant člen komisí apod. Na AMU byl jmenován profesorem dramatických umění. Nadále také spolupracuje s katedrou psychologie FFUK a MUP (Metropolitní univ. Praha). Aktuálně učí předměty Psychologie a umění a Dialogické jednání. Ve společnosti Propsyche se podílí na psychoterapii a supervizi. 

Vít Zeman

Vnímám jednaje, jednám vnímaje: pedagogický takt ve světle dialogického jednání

V současném pedagogickém výzkumu a diskurzu se objevují práce upozorňující na důležitost vztahu a dialogu. Významným počinem v tuzemském prostředí je pořízení překladu Van Manenovy monografie Pedagogický takt (2024), která z fenomenologicko-pedagogického hlediska zkoumá fundament edukačního procesu: pedagogické jednání. Podtitul knihy „když víme, jak jednat, i když nevíme, co dělat“ téměř vybízí k tomu, aby Van Manenův koncept byl čten ve světle dialogického jednání, otevřené dramatické hry a principů psychosomatických disciplín. Právě takováto (autorská) relektura je hlavním záměrem mého příspěvku. Věřím, že právě díky tomuto způsobu čtení vynikne klíčová role vědomého vnímání, vědomého bytí, otevřené pozornosti, tělovosti a reflexivity v pedagogickém jednání.

Mgr. MgA. Vít Zeman, Ph.D. vystudoval filosofii a religionistiku na TF JČU, herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku na DAMU a učitelství českého jazyka a společenských věd na FP TUL. Ve své disertační práci nazvané Jak se čte autor(sky)? Se zaměřil na filosofickou a psychologickou interpretaci autorského čtení. V současné době působí jako vědecký a výzkumný pracovník na Katedře pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a zároveň jako pedagog na Gymnáziu Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci. Středobodem jeho vědeckého zájmu je filosofie (sebe)výchovy, celostní pedagogika, didaktika filosofie, problematika reflexe v edukačním procesu a psychosomaticky koncipovaná práce s textem.